Pomníček "U vojáčků".
Ve středu jsme se za větrného počasí vypravili na vycházku. Krátkou, ale pořád do kopce! A nikdo ani nebrblal ani se "necoural". Všichni jsme si uýívali pobytu v přírodě a těšili se ze vzájmené přítomnosti kamarádů ze všech tříd. To už jsme dlouho nezažili - covid nám podobné radosti na více než rok nedovolil.
Ale dnešní den jsme si užili. Cestou jsme si povídali o rostlinkách, o elektrickém vedení, které se právě opravuje, užili jsme si krásné rozhledy a seznámili se vzdálenými místy v okolí Oldřiše a Borové, učili se orientovat v terénu a pojmenovávat osady a místa, která vidíme.
V cíli cesty jsme si ukázali malý pomníček, s pamětní deskou, který je věnován památce vojáků, kteří osvobozovali na přelomu dubna a května 1945 i naše okolí. Popovídali jsme si o vzniku a průběhu druhé světové války a připomněli si odkaz míru, spolupráce a vděčnosti, který je platný i pro dnešní dobu.
Poté jsme si sami připravili ohniště, dřevo i pruty na opékání buřtíků. Některé děti si poprvé v životě samy opekly uzeninu a poobědvali v trávě. Zahráli jsme si krátce na schovávanou v blízkém lesíku. Nakonec jsme pečlivě uhasili ohniště a vydali se na zpáteční cestu. Jedinou významnější zastávkou bylo zemědělské družstvo, kde jsme si pohladili krávy a popovídali si o firmách v areálu družstva.
A co děti? Řada dětí měla velmi slušný přehled o období 2.SV a hlavně měly zájem se něco nového dozvědět. Trochu jsem byl překvapen, že většina dětí nikdy nebyla nejen o památníku, ale nebyly ani na žádném z míst, kudy cesta vedla. Škoda! Je tu tolik hezkých míst! Pochválit musím i ty nejmenší. Nejen za vědomosti, ale i za diskusi a také za práci při sbírání paliva nebo přípravy ohniště. Velcí Modrásci zase nařezali pruty na opékání a nakonec perfektně uhasili a rozebrali ohniště. Udělali nám všichni radost svojí pracovitostí a také ukázněností. No, všichni! Bylo tu několik málo jednotlivců, kteří neměli zájem vůbec o nic - ani o pohyb, ani o informace, ani o hru a už vůbec ne o pomoc a práci. Naštěstí byli v naprosté menšině. Tak snad příště!
A příště určitě zase někam vyrazíme. Nejstarší už se těší na slíbený výlet na kolech a pro malé také něco vymyslíme. Vlastimil Vajs
