Žáci 4. a 5.ročníku se zúčastnili interaktivní výstavy Jeden den ve středověku. Protože jsme toto historické období probírali ve vlastivědě, byla výstava vhodným doplněním a shrnutím učiva. Děti ji hodnotily následujícími přídavnými jmény - zajímavá, pěkná, hezká, zábavná, poučná, vlastivědná. Nebyl nikdo, komu by se nelíbila a kdo by se nedozvěděl něco nového. Zároveň si mohli vyzkoušet středověký oděv, brnění, psaní brkem, zapečetění listiny pečetním voskem, návrh mozaikového okna, mletí mouky na mlýnském kameni. Děti se zábavnou formou dozvěděly spoustu informací z každodenního života lidí ve středověku. Některé nás překvapily a shodli jsme se na tom, že bychom v této náročné době žít nechtěli, i když se tehdy do školy chodit nemuselo!
Tady jsou nejzajímavější postřehy dětí:
Úlohu policie plnil ve středověku kat. Za svou práci obdržel vysoký plat, ale neměl žádné kamarády, bydlel mimo město, v kostele i hospodě měl určené místo! Jeho děti si mohly brát zase jen děti katů. Když chtěl s prací kata skončit, musel se odstěhovat do jiného města. Musel chodit oblékán jen v černém a přes hlavu měl červenou kápi. Vykonával tresty: za menší přestupky pranýřování - vystavení v kleci na náměstí, za krádež useknutí prstu nebo ruky, za pomluvy useknutí jazyka, za šíření pomluv useknutí ucha, urození provinilci byli sťati sekerou, obyčejní lidé oběšeni. (Arthur).
S hygienou si ve středověku nedělali starosti. Koupali se 2x až 3x do roka. Nejvíc "smrděl" král, protože pořád jezdil na koni v brnění a pak mniši - ti proto, že jim víra zakazovala sahat si na tělo. Neměli záchody, používali nočníky a mísy a všechno z nich házeli z oken na ulice, stejně jako shnilé ovoce a zbytky jídel. To musel být teda puch! Navíc, aby se v tom humusu neutopili, používali dřeváky často s vysokými podpatky. Zápach zaháněli vonnými pytlíky naplněnými bylinkami. (Mája a Tereza)
Vyzkoušeli jsme si rytířské brnění kroužkové - drátěná košile, i plátové, přílby, rukavice. Zaujaly nás rytířské zbraně - meče, cepy, kuše, palcáty, píšťaly, šídla. Překvapilo nás, že rytíři museli umět hrát šachy, dámu, vrchcáby a karty. Když se chlapec chtěl stát rytířem, v sedmi letech se stal pážetem - sluhou u šlechticů, ve 14 pak šel na hrad k rytířům a učil se zacházet s mečem a když pak vykonal něco statečného, byl pasován na rytíře. Odvážlivci dokonce nasedli na koně, tedy pomoci žebříku! (Vojta, David)
Dozvěděli jsme se taky, co jedli. Nejčastěji placky a chleba. Žádné pomeranče a jiné cizokrajné ovoce. A víte proč? Než by je dovezli koňskými povozy, zkazilo by se. Ani brambory neznali! Maso jedli jen ti bohatší, a to kozí, jehněčí a rybí. A nápoje? Hlavně vodu a pivo - to prý vypadalo jako kaše, a tak jej pili z misek. Odtud pojmenování "ožral se" podle toho, že se spíš "přežral" než přepil! (Berenika, Ondra)
A jak probíhal den ve středověku? Ráno se oblekli do plátěné košile, obuli dřeváky a vyrazili na trh nebo dřít na pole. Nezastavili se až večer. Ti bohatší měli samo sebou šaty, různé čepice, závoje, boty s dlouhými špicemi a mohli se věnovat i zábavě. Do školy se nechodilo, číst a psát uměli jen mniši v klášterech a vysoká šlechta. Psali husím brkem, listiny zapečeťovali voskem. (Lukáš, Danda)
